Průmyslové dědictví. Jihoseveroněmecká spojovací dráha (Pardubicko-liberecká dráha)

V roce 1854 se rakouská vláda rozhodla prodat státní dráhy a další státní podniky (hutě, doly) a výstavbu rakouské železniční sítě opět přenechat soukromým železničním podnikům. V tomtéž roce vznikl nový koncesní zákon, na jehož základě vytvořili Johann Liebig, firma Bratří Kleinů a Vojtěch Lanna přípravné komité, jež získalo 4. února 1855 koncesi k přípravným pracím na stavbu dráhy z Pardubic do Liberce s odbočným křídlem z Jaroměře do Svatoňovic. Dne 15. června 1856 získal výbor rozšířený o další členy definitivní koncesi na dobu 90 let, která byla předána akciové společnosti nazvané  k.k. privilegierte Südnorddeutsche Verbindungsbahn (SNDVB). Stavba hlavní trati byla zadána firmě Bratří Kleinů a Adalbertu Lannovi, vedení stavby inženýru Janu Schebkovi. V roce 1859 byla hotova celá trať i odbočné křídlo. V roce 1868, po přerušení prusko-rakouskou válkou, bylo otevřeno prodloužení křídla ze Svatoňovic do Královce a na základě státní smlouvy s Pruskem v roce 1869 zahájen provoz z Královce do Libavé. Společnost SNDVB podala už v roce 1869 žádost o koncesi na pokračování její hlavní trati z Liberce k zemské hranici, aby dosáhla Zhořelce. Koncese jí byla vydána s podmínkou, že kromě úseku Liberec – Závidov postaví i odbočku ze Železného Brodu do Tanvaldu. Obě trati SNDVB otevřela v roce 1875.
 SNDVB byla iniciátorem založení Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB), která měla zajistit vlastní spojení do Vídně. V roce 1869 SNDVB a ÖNWB sloučily svou ústřední správu pod společné generální ředitelství ve Vídni, ale účetně zůstaly samostatné.
Publikace se zaměřuje na dochovaný stavební a technický fond na tratích postavených společností SNDVB. V části „typologie“ je sledován architektonický vývoj jednotlivých funkčních typů ve vývojových etapách, které představují podobu prvních stanic, dále novostavby a rozšíření vzniklé činností společné projekční kanceláře s ÖNWB a nakonec individuální projekty z období 20. století. Na základě terénní dokumentace a studia archivních fondů bylo možné identifikovat památkově hodnotné pozemní objekty, mosty a tunely, které by pro svou vysokou vypovídací hodnotu a míru autenticity měly zůstat zachovány. Navazující „katalog“ obsahuje kulturní památky i objekty, které byly vytipovány pro podání návrhu na prohlášení za kulturní památku. 
Dobové fotografie, pohlednice a kresebné rekonstrukce mají čtenáři představit historickou podobu stanic i specifika trati, která po cestě Labskou nížinou vstupuje do malebného podhůří Krkonoš a Jizerských hor, kde v četných zákrutách, zářezech, tunelech a na vysokých viaduktech překračujících údolí získává horský charakter.
Už v prvních letech provozu rozvíjela vedle nákladní dopravy svůj potenciál i přeprava osob nejen za prací, ale i za krásami přírody, které nabízely Krkonoše, Jizerské Hory a Český ráj, nebo romantické či vlastenecké výlety k hradům a památným místům. Úryvky z dobových průvodců Franze Klutschaka (1860) a Františka Řivnáče (1882) poskytují krátký kulturně-historický exkurz o cestování, historii, německých a českých jazykových oblastech, památkách i průmyslových podnicích podél trati s odstupem dvaceti let od zahájení provozu.  

Obsah:

Úvod

Jihoseveroněmecká spojovací dráha v kontextu železniční politiky Rakouska

• Úsilí Liberecka o železniční spojení
• Prodej státních drah a nový koncesní zákon (1854)

Založení Jihoseveroněmecké spojovací dráhy

• Komité zakladatelů Pardubicko – liberecké dráhy
• Akciová společnost c.k. priv. Jihoseveroněmecká spojovací dráha
• Plány akciové společnosti SNDVB a vznik ÖNWB
• Společné vedení SNDVB a ÖNWB
• Zestátnění
• Osobnosti zakladatelů, koncesionářů, šlechticů, podnikatelů a stavitelů
• Další společné podnikání Johanna Liebiga, Bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny
• Společné podnikání Bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny
• Šlechtici, podnikatelé

Jízda Pardubicko-libereckou dráhou

• Cestování za zábavou a poučením, počátky turismu
• S Franzem Klutschakem z Pardubic do Horky u Staré Paky
• Za průmyslem s Řivnáčovou cestovní příručkou

Vedení trati krajinou, mosty a tunely

• Vedení trati
• Mosty 
• Tunely

Architektura a typologie budov

• Architektura Jihoseveroněmecké spojovací dráhy 
• Architektura pozemních staveb SNDVB v první etapě stavby trati
• Výpravní (přijímací) budovy SNDVB
• Samostatné vodárny
• Komplex provozního zázemí s výtopnou, vodárnou, dílnami a obytným domem
• Skladiště zboží
• Skladiště uhlí
• Strážní domek

Architektura na tratích SNDVB ve spojení s Rakouskou severozápadní dráhou

• Normálie ÖNWB
• Výpravní budovy podle ÖNWB
• Výpravní budovy realizované na tratích SNDVB podle normálií ÖNWB
• Rozšiřování původních budov a novostavby na tratích SNDVB v 70. letech 19. století
• Výpravní budovy na tratích SNDVB v 80. a 90. letech 19. století
• Vodárny
• Zdroje vody a čerpací stanice
• Lokomotivní a vozové remízy
• Skladiště
• Obytné domy

Stavební vývoj po zestatnění v roce 1909

• V síti c. k. Rakouských státních drah (1909–1918)
• Mezi dvěma světovými válkami
• Hradec Králové a Ředitelství Československých státních drah
• Po 2. světové válce – Pardubice hlavní nádraží

Katalog památkově hodnotných železničních stanic a mostních objektů na tratích SNDVB

• Bernartice
• Červený Kostelec
• Hodkovice nad Mohelkou
• Hradec Králové
• Jaroměř
• Libeč
• Liberec
• Malé Svatoňovice
• Pardubice
• Rosice nad Labem
• Rychnov u Jablonce nad Nisou
• Smiřice
• Stará Paka
• Sychrov
• Tanvald
• Poříčí u Trutnova
• Turnov

Přehled stanic a zastávek na tratích SNDVB

Literatura a prameny

Summary